Havětník

Všechny mají své příběhy, některé jsou dokonce užitečné, jiné nakonec i obdivuhodné, tak proč se o nich pro děti nikdy nic nepíše? Díru v informacích pro děti, které jsou spíš na ty encyklopedie, i pro rodiče, které baví číst dětem před spaním, učitele přírodopisu, kteří nechtějí jen psát na tabuli, i čtenáře, kteří neztrácejí zvídavost, se rozhodl opět zcela po svém zaplnit Jiří Dvořák.

Z vyprávění o životě potvor a havěti mu pod perem vznikl poetický a zábavný svět plný neuvěřitelných dobrodružství, který pobaví, potěší i poučí. Havětník je pokračováním Dvořákova originálního literárního žánru – encyklopedie příběhem.

Kromě barvitých bajek, zkazek a příběhů o napínavém životě havěti a s havětí doplnil své psaní o nejrůznější nenechavé otázky (vědecké i filozofické), a jak je u něj dobrým zvykem i o krátké básně, které na některých místech dosahují téměř dokonalosti haiku:

Bílý motýl na šedivém kmeni / V motýlovi les, co už tu není. / V lese ticho potkává se s tichem / A v tom tichu motýl s plným břichem.

Havětníkem se může vzdělat a potěšit každý: od malých po velké, od techničtějších povah po nevzdělatelné snílky, všichni v něm najdeme nějaký ten literární útvar pro sebe.

Ilustrátorkou, a tedy i spoluautorkou se stala jedna z nejtalentovanějších ilustrátorek nastupující generace Daniela Olejníková: „Ilustrovať Havětník bola čistá radosť. Už v detstve som hypnotizovane pozorovala hmyz a inú háveď a preto som sa veľmi potešila príležitosti stráviť pár mesiacov medzi potvorami a tiež som to pochopila ako správnu chvíľu vrátiť sa k mojej obľúbenej technike linorytu, ktorá bola u mňa už nejakú dobu na vedľajšej kolaji. Text Jiřího Dvořáka je dokonalý materiál na ilustrovanie, nadchol ma už v Rostlinopise, predchodcovi Havětníku. Na kompozíciach som pracovala s výdatnou pomocou grafického dizajnéra Pala Bálika a na záver sme si tak trochu uleteli na farbách, ktoré dodali inak „oldskúlovému" linorytu iný, súčasný rozmer."

JIŘÍ DVOŘÁK: „Každý z nás má doma malou, ale docela početnou zoologickou zahradu. Chová v ní mouchy, pavouky, octomilky... ano, někdy i blechy nebo vši. Jenže v téhle zoo chybějí popisky. Což je škoda, protože každý z těch malých živočichů má svůj příběh. Tak mě napadlo je sepsat – a vyšel mi ilustrovaný průvodce pavilonem havěti. Doufám, že bude bavit děti i jejich rodiče. A že se při čtení nebudou moc drbat. Po havěti se většinou oháníme, vyháníme ji a hubíme – často hlavně proto, že ji neznáme. Ten, kdo by se podíval zblízka, ale zjistí, že havěť může být hezká – jen si (když vám to dovolí) prohlédněte sršeň! A vlastně i docela sympatická, jako škvoři, světlušky... nebo moje oblíbené vosy. A taky možná přijde na to, že ta nejhavěťovatější havěť na Zemi se jmenuje člověk rozumný. I když v téhle knížce nemá samostatnou kapitolu."