Dívej, ulice

Někdo chodí po své ulici s nosem zabořeným do chodníku nebo do telefonu, jiný se kouká do nebe anebo příliš spěchá. Málokdo se umí doopravdy dívat. Paní Kuko, ta ale má oči doširoka otevřené a nic jí neunikne. Miluje výlohy, ta okna do světa velkých i malých obchodů, krámků a živnostnických kšeftů, kde se žije život, a dívání se jí nikdy neomrzí. Ve výloze, ale i před ní na chodníku a za ní uvnitř, je totiž vždycky něco nového – nebo starého –, čeho si člověk nevšiml. Jsou výlohy a obchody, které se nemění a sedá na ně prach, v jiných naopak často vidíte majitele s hadrem a novou sadou dekorací, jsou výlohy a krámky, které lákají dovnitř a musíte se u nich vždycky zastavit, jsou výlohy vtipné i nudné, stejně jako jejich majitelé.