Svému malému kamarádovi Míšovi vypráví o tuláckých dobrodružstvích, která ho z rodného statku přivedla třeba do romské osady nebo k cirkusu. Právě u Romů se cítil jako doma, možná proto, že se jim v mnohém podobá. Jeho důvtipné rozhovory s fenkou Bindou, holubem Cyrilem nebo kozou Beži hodně vypovídají o zvířatech i o lidech. Dnes už klasické, romsko-české dílo ikony romské literatury Tery Fabiánové, které promlouvá jak k dětem, tak k jejich rodičům, oslavuje odvahu, vynalézavost, svobodu a v neposlední řadě soucit s bližním.
Tera Fabiánová (1930–2007) patřila k prvním Romům v České republice, kteří v 70. letech 20. století začínali psát romskou literaturu. Narodila se v osadě na jižním Slovensku a do školy chodila jen tři roky, protože vypukla válka. Celý život tvrdě pracovala a při tom hodně četla a pozorovala svět kolem sebe. Měla pestrý, ale ne vždy veselý život. Sloužila v židovských rodinách, pracovala v zemědělství, na stavbách i v hospodě, uklízela kanceláře, na maďarském velvyslanectví dělala sekretářku a třicet pět let se živila jako jeřábnice. Mezi Romy, kde zpravidla mají hlavní slovo muži, razila právo žen na osobní svobodu a štěstí. Svými básněmi a povídkami, které jsou moudré a současně citlivé a křehké, inspirovala mnohé další Romy jak ke psaní, tak k odvaze stát si za svým.
